Vývoj rychlých a účinných bezdrátových technologií podpořil vzrůstající veřejnou dostupnost přístupu k internetu prostřednictvím bezdrátových sítí, k nimž může získat přístup kdokoli ve veřejných a polosoukromých prostorech, jako jsou například „hotspoty“ umístěné na různých místech ve městě, v obchodních domech, nákupních centrech a nemocnicích. Pokud jsou tyto komunikační sítě poskytovány nedefinované skupině koncových uživatelů, měl by být chráněn důvěrný charakter sdělení přenášených prostřednictvím těchto sítí. Skutečnost, že bezdrátové služby elektronických komunikací mohou být doplňkem jiných služeb, by neměla být na překážku ochraně důvěrného charakteru dat komunikací a uplatňování tohoto nařízení. Toto nařízení by se proto mělo vztahovat na data elektronických komunikací přenášená službami elektronických komunikací a veřejnými komunikačními sítěmi. Toto nařízení by se naopak nemělo vztahovat na uzavřené skupiny koncových uživatelů, jako například korporátní sítě, u kterých je přístup omezen na členy dané korporace.