Služby používané pro komunikační účely a technické prostředky pro jejich poskytování prošly značným vývojem. Koncoví uživatelé stále více nahrazují tradiční hlasová telefonní volání, textové zprávy (SMS) a služby přenosu elektronické pošty funkčně rovnocennými internetovými službami, jako jsou VoIP, služby výměny zpráv a webové e-mailové služby. Toto nařízení za účelem zajištění účinné a rovné ochrany koncových uživatelů při využívání funkčně rovnocenných služeb používá definici služeb elektronických komunikací stanovenou ve [směrnici Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace 24 ]. Tato definice zahrnuje nejen služby přístupu k internetu a služby, které spočívají zcela nebo částečně v přenosu signálů, ale také interpersonální komunikační služby, které mohou, ale nemusí být založeny na číslech, jako například VoIP, služby výměny zpráv a webové e-mailové služby. Ochrana důvěrného charakteru sdělení je zásadní, i pokud jde o interpersonální komunikační služby, které jsou doplňkem jiných služeb; toto nařízení by se proto mělo vztahovat i na tento typ služeb, mají-li také komunikační funkci.